Aktuality

Dnes se Městský soud v Praze jako soud odvolací poprvé meritorně zabýval tím, zda je dána odpovědnost státu za nesprávný úřední postup – dozor MF ČR nad PFFA a bohužel dospěl k závěru, že nikoliv. Přestože soud nezpochybnil existenci škody a ztotožnil se i s názorem žalobců, že šlo opravdu o nesprávný úřední postup, dospěl k závěru, že ke škodě by došlo stejně, a že MF ČR nemohlo škodě zabránit. Paradoxně je uvedené lepší, neboť proti takovémuto zásadnímu rozhodnutí můžeme podat mimořádný opravný prostředek – dovolání k Nejvyššímu soudu ČR již nyní, než aby se celá věc pro pochybení soudu I. instance v nějaké dílčí otázce vrátila znovu před tento prvostupňový soud. Posouzení věci odvolacím soudem tak, jak jej tento v krátkosti nastínil, má řadu mezer a podle mého osobního přesvědčení není správné. Tím se do značné míry zrychluje i možnost podání ústavní stížnosti pro případ, že by Nejvyšší soud ČR našemu dovolání nevyhověl.
 
Pokusím se proto přerušit veškerá další řízení před soudem I. instance, která se nám navíc rozbíhají do velké šíře, neboť ČNB (žalovaná) naprosto bezdůvodně zpochybňuje každou maličkost, která dosud nebyla sporná.

I když se na první pohled může tato zpráva zdát nepříznivá, víme alespoň, tzv. "na čem jsme" a můžeme tímto způsobem dojít k rychlejšímu průběhu řešení Vašich nároků. V mezidobí se pokusíme sestavit z argumentace ČNB určitou sumarizaci jejích názorů, kterými oponovala Vašim nárokům, které jsou však naprosto opačné než ty, které potřebuje a patrně i tvrdí v případech, kdy sama nalézá při své vlastní kontrole nesrovnalosti u jí dozorovaných subjektů, tj. při výkonu toho, co kdysi v případě PFFA činilo MF ČR. Shodně zkusíme sestavit i výroky soudu I. instance, které používá ve svých rozhodnutích ke zdůvodnění, že vlastně stát nebyl povinen činit to, k čemu se zákonem zavázal. Alespoň abychom si nedělali iluze, že tomu tak je.
 
V úctě
 
JUDr. Vladimír Zoufalý